MASO. Ano či ne? Světlé nebo tmavé?

Dlouho, předlouho jsem plánovala napsat článek o mase. Jenže co psát nového a zajímavého o běžné složce jídelníčků většiny Čechů? Nakonec tohle téma postupně zrálo a zrálo, až přišlo několik zajímavých podnětů.

Vegetariánství jako životní styl?

Původně jsem totiž chtěla psát „úvahu“ na téma, zda-li je vhodné jíst maso a o své vlastní cestě k vegetariánství, která se ale nikdy neuskutečnila. Bylo totiž období, kdy jsem se snažila hodně meditovat a jít takzvaně duchovní cestou a tak jsem k tomu pocítila potřeba začít omezovat maso. V tu dobu jsem potřebovala najít odpovědi na některé své otázky a na to, proč mě stále provází nějaké zdravotní problémy a události, kterých bych se bývala ráda vyvarovala. Takže v tu dobu jsem hodně „lítala“ v oblacích a měla jsem pocit, že maso není to, co k tomuto „létání“ patří. Jenže postupně jsem zjistila, že není špatné se pohybovat i „na zemi“ a takzvaně se uzemňovat. A tím pádem jsem zjistila, že i maso je něco, co mě uzemňuje a stahuje zpátky k matce přírodě. Ano, uznávám vegetariánství, uznávám všechny jeho etické i jakékoliv jiné důvody, proč někdo nejí maso nebo žije v souladu se „světonázorem vegetariánství“. Ale pro mě to není způsob života. Zajímavé články o cestě k vegetariánství a zase zpět naleznete zde a  zde . A vím, že správně zvolená vegetariánská strava může být zdravá a prospěšná. A proto ve mně stále přetrvává pocit, že k této stravě třeba někdy ještě dojdu. Možná je to i proto, že velké množství žen a mužů, kteří mě inspirují, maso nejí nebo je jí minimálně.

Doporučuji si přečíst výše uvedené články, protože jsou v nich moc hezky vykreslena pozitiva i negativa konzumace masa a také, jaké extrémy se mohou i v dobrém životním stylu napáchat. To samé ale platí u některých konzumentů masa, uzených výrobků a tak. Takže moje cesta mě dovedla k tomu, že nejím maso každý den, že si ráda dám odlehčený oběd nebo maso nahradím vajíčkem či jinou bílkovinou z rostlinných surovin.

Bílé versus tmavé maso v našem jídelníčku

Proč ale tedy zamyšlení o mase píšu? Protože to hlavní, co mě trápí, je to, jak jsou všude propagované kuřecí a jiná světlá masa. Proč málokdo píše, že i hovězí maso má své výhody a opodstatnění v naší stravě a že i vepřové při občasné konzumaci je v pořádku. Proč se plive na tmavá masa?

Když se podíváme na to, co říká západní věda, tak z výzkumu provedeného v Kanadě na přelomu tisíciletí (zdroj: www.biohovezi.cz) zcela jednoznačně vyplývá, že libové hovězí maso může být zařazeno do účinných diet ke snížení hladiny cholesterolu v krvi. Navíc záměna rybího nebo kuřecího masa v dietách za maso hovězí nevedla k rozdílům v hladině krevního cholesterolu.

Podle mého názoru je upřednostňování světlého masa prostě trend. „Hubnoucí“ maso je kuřecí nebo ještě tak krůtí maso či rybí. Málokdo ví, že právě hovězí je jedním z nejbohatších zdrojů lehce vstřebatelného železa, a že dodává energii a sílu především v zimě díky svému lehce zahřívajícímu účinku (dle pohledu východní medicíny). Pokud se Vám navíc podaří sehnat maso od zvířat, která se volně pasou a žijí v dobrém prostředí, tak může být hovězí považováno za zdravější než rychle vyhnané maso z kuřat chovaných v klecích.

Záhada jménem "netrávení" kuřecího masa a vzpomínka na pečené holuby

Bylo období, kdy jsem se dokonce kuřecímu vyhýbala – nevím, kde přesně ležel důvod, ale kuřecí maso mě neskutečně nadýmalo a mívala jsem po něm pocit nafouknutého balonku těsně před vzletem. A můžu říct, že dodnes mívám s kuřecím a jeho stravitelností občas problém. Díky tomu jsem ale objevila kouzlo krůtího masa (= maso několika barev) a hovězího. Hovězího masa jsem se dříve bála především kvůli jeho tvrdosti a "flaksám", což byla ale zkušenost plynoucí ze školních jídelen a také z dětství, kdy jsme doma prostě hovězí nejedli. Bydleli jsme s prarodiči, kteří chovali králíky, slepice, prasata a holuby. Takže z dětství jsem byla zvyklá hlavně na králičí, vepřové (především v podobě řízků) a k dodnes velkému překvapení mého okolí i na maso z holoubat. Tenkrát jsem holoubata (v té pečené podobě na talíři) nesnášela, byť většina z nás má pravděpodobně vžitou představu "delikatesy" nebo jakési "vzácnosti". Ale já jsem tenkrát holubí maso vnímala podobně jako syn Škopkové ve Slunce, seno.., kterému příliš často konzumované králičí maso tak lezlo na nervy, že králíky otrávil barvičkami :-) A dnes? S nostalgií vzpomínám na pečená holoubata a dědečka, který je choval.

Konkrétní tipy z tmavých mas

Z hovězího nedám dopustit na steaková masa anebo masa z vývaru. Stejně tak mám ráda přímo vývary z hovězích morkových kostí nebo i žeberních kostí, ze kterých je právě to skvělé maso do polévky.

Ovšem vývar z vepřového masa/kostí mi tedy nevoní, i když jsem ho jako dítě jedla také díky svým prarodičům každý týden. Proto kromě hovězího vývaru doporučuji maximálně pořádný vývar z kuřete. Ale z vepřového bych ráda "vypíchla" panenku nebo levnější konce masa z panenky. Vepřová panenka je jemné, chutné a dobře stravitelné maso.

A pokud se dostanete ke kvalitnímu jehněčímu, tak i to, dobře ochucené a očesnekované, je velmi zajímavá možnost zpestření jídelníčku.

Tmavé maso i při hubnutí

A závěrem se přimlouvám za občasnou konzumaci tmavého masa i u lidí, kteří řeší svoji váhu, respektive nadváhu či přímo obezitu.

Je prostě lepší si dát kvalitní steak, hovězí vývar nebo třeba panenku zabalenou do špenátových lístků, než si dát párek nabušený sojovou moučkou, vepřovým sádlem nebo různými náhražkami masa. A z masných výrobků si raději dejte dva plátky kvalitní šunky (95 % masa) než 10 plátků vysočiny či jiného tučného salámu.

Prostě pokud máte rádi maso, volte kvalitní maso, méně tučné a nejlépe domácí nebo v biokvalitě, ale neřešte, že musíte jíst pouze údajně zdravější kuřecí a rybí maso. Detailnější ("odbornější") pohled na jednotlivé druhy masa naleznete zde.

Jezte střídmě a nebojte si rozšířit svůj jídelníček o více druhů potravin, nejen masa.

Verča