Výživa vztahů - krátké ženské :-) zamyšlení

Naše vztahy mají vliv na celkovou životní pohodu. Vlastně se podílí na našem psychickém a následně i fyzickém zdraví. Pokud se nám podaří správně vyživovat a pečovat o naše vztahy, tak získáme nejdůležitější složku výživy našeho života.

Někdy máme pocit, že náš partner je ten, kdo má ty největší slabosti a chyby a že on by se měl měnit. Znáte muzikál My fair lady? V tomto muzikálu profesor fonetiky učí mladou květinářku, jak se chovat ve společnosti a jak správně mluvit. A my se někdy v našich vztazích chováme jako onen nesnesitelný profesor fonetiky. Snažíme se partnera naučit naše postoje a naše názory. Očekáváme, že se ten druhý změní jen na základě našich připomínek. Jenže ten druhý má právo na svůj postoj, svoje pocity a svoje rozhodnutí. A to, že se neshoduje s mou představou, neznamená, že je to špatně. Vztah není o tom, abych druhého naučil myslet a jednat tak, jak myslím a jednám já. Primárně musí člověk pracovat (celý život!!) na sobě a teprve druhotně může chtít a požadovat, aby se měnil ten druhý. Ano, člověk se může změnit, ale nikoliv na základě přání a snahy někoho jiného. Musí se změnit na základě vlastní vůle a svojí vlastní potřeby.

V partnerství potřebujeme akceptovat slabiny a chyby svého partnera. Musíme se naučit sžít se s nimi a samozřejmě část se pokusit eliminovat. Nezapomínejme, že jsme jeden pro druhého partnerem, nikoliv dítětem. Dítě se můžeme snažit vychovávat, ale Váš partner už se vychovávat nenechá. Ale i děti nemůžeme jen napomínat a snažit se je napravovat. Naopak děti nejlépe vychovávame svými skutky a chováním. Děti přejímají náš přístup k životu, naše chování i naše vztahy.

Naše vlastnosti a především slabiny se nejvíce projevují ve vypjatých chvílích, kdy potřebujeme něco vyřešit či probrat. Ve chvílích, kdy potřebujeme přesvědčit partnera, že náš postoj je správný. Ve chvílích, kdy potřebujeme mít chladnou hlavu a nehroutit se pod náporem situace. A co tedy s tím? Muži a ženy mají rozdílné nástroje k řešení. Ženy čekají pochopení a solidaritu a na základě toho, že svůj problém s někým proberou, tak se rozhodnou pro řešení nebo například pro samovolné odplynutí problémů. Muži ale hledají řešení.

Problém nastává ve chvíli, kdy má žena pocit, že svoje trápení a starosti musí probrat s partnerem. V té chvíli si vůbec neuvědomuje, že muž není její kamarádka. Že ji sice vyslechne, ale předloží ji několik možných řešení. Jenže ona v tu chvíli nepotřebuje řešení. Ano, v některých případech je to důležité a potřebujeme a musíme znát názor našeho partnera. Ale v některých případech je náš ženský problém spíš záležitostí pro kamarádku než pro partnera. Žena problém nepotřebuje řešit, chce si o něm popovídat!! Proto tolik fungují ženské „debaty“. Ženy se vzájemně vyslechnou, případně se politují či společně zanadávají, ale nepotřebují řešení. Když chtějí něco vyřešit, tak si o radu požádají. Muž vyřeší problém a tím končí.

Někdy si říkám, že bych chtěla být chlap. Muži se klidně mezi sebou pohádají, ale vyříkají si to, zapomenou a jedou dál. Ženy se pohádají, vyříkají si to, urazí se a potom si tu křivdu v sobě nesou dál. Ale nefunguje to přesně takhle u všech mužů a žen. Tato úvaha má být jen připomenutím toho, jak máme pocit, že naše problémy vyřeší změna někoho druhého nebo rada někoho druhého. Potřebujeme s partnerem i svým okolím interagovat, česky řečeno vzájemně působit, potřebujeme svoje pocity a životní události s někým sdílet, ale nesmíme očekávat, že za nás ostatní vyřeší naše problémy a starosti. Prostě se postavme čelem k radostem, ale i strastem našeho života a převezměme zodpovědnost za svoje zdraví i za sebe jako osobu. Když zakopneme nebo spadneme, tak se můžeme politovat a přijmout pomoc i od okolí, ale zase se musíme zvednout a jít. A když převezmeme zodpovědnost za sebe, tak nemusíme tu odpovědnost přenášet na svého partnera nebo přítele či třeba rodiče (někdy i děti) a můžeme si užívat i příjemných vztahů a vyživovat tak svoje srdce.

Verča