Podvýživa navzdory hojnosti

V článku Jídlo jako zdroj výživy jsem zmiňovala zajímavou knížku „Proč Číňané nepočítají kalorie“. A protože knížka je opravdu  zajímavá a podnětná, tak neodolám a podělím se o některá její další moudra. Například v kapitole Devět autorka vysvětluje rozdíly mezi „živým“ a „mrtvým“ jídlem.

Nejedná se o rostliny versus „mrtvé“ maso, byť z pohledu vegetariána by to tak i mohlo být. Ale jedná se o vnímání dobré energie z jídla a potravin, protože každá potravina a následně i pokrm z ní má svoji energii. V Číně se používá pro energii výraz čchi. Čchi obecně znamená životní sílu a to nejen u potravin, ale i u lidí, zvířat, stromů, kamenů – prostě čchi znamená energii všude kolem nás. Čchi koluje v živé i neživé přírodě.

Živé a mrtvé potraviny

Autorka dokládá rozdíl mezi „živým“ a „mrtvým“ jídlem, tedy jídlem s čchi a jídlem bez oné životní síly, historkou s červi. Nechtěně si totiž nějaké dovezla v sušené zelenině z čínského venkova (dlouhou dobu žila v Pekingu, přestože pochází z Velké Británie). A popisuje tam, jak se červi rozmnožili v jejich kulinářských zásobách a když se vrátila z dovolené, tak ji přivítali prakticky v celé kuchyni. S velkým překvapením ale zjistila, že škůdce nezaujaly její „zdravé“ snídaňové cereálie, které si nechala dovézt až z Austrálie, protože v té době v Číně nebyly k dostání. Stejně tak škůdci ignorovali slané krekry, pšeničné křupky a různé extrudované výrobky. Navíc dali přednost přírodní rýži před bílou a celozrnné mouce před bělenou. Takže autorka, Lorraine Clissoldová, zde konstatuje, že souvislosti jsou nasnadě – červi se nepodřizují touhám svých chuťových buněk ani tlaku reklamy, protože příroda je nasměruje k potravinám, které jim zajistí nejkvalitnější výživu, tedy k těm „živým“. A co jsou ony „neživé“ potraviny? Jsou to prakticky všechny průmyslově zpracované výrobky a to metodami, které se používají řekněme až od průmyslového 20.stol. Tedy ztužené tuky, extrudované a pufované výrobky (např. křupky, „polystyrenové“  chlebíčky, nadýchané a křupavé cereálie apod.). Můžeme sem ale zařadit i bílý cukr a bílou mouku. Věděli jste například to, že kdysi byla bílá mouka vzácností a platilo se za ni mnohonásobně více než za obyčejnou mouku celozrnnou, za kterou se nyní platí nehorázné peníze? Výhodou bílé mouky je to, že se z ní lépe peče a má delší trvanlivost. Nicméně déle trvá, než se vyrobí a v dřívějších obyčejných mlýnech byl problém bílou mouku získat. Zajímavé video o mouce a vysvětlení, co je celozrnná mouka a také pečivo naleznete ve videu Jídlo s.r.o. Legenda o celozrnnosti.

Extrudované a jiné "umělohmotné" výrobky

Často kupujeme jídlo, které obsahuje spoustu kalorií a tuků, ale ne všechno má dostatek potřebné čchi. Čchi není bohužel živina ani látka, kterou by naše západní věda uměla změřit a popsat. Proto se v západním světě dbá především na množství obsažených živin a kalorickou hodnotu jednotlivých složek. A díky reklamám se navíc podařilo lidem vnutit, že průmyslově vyráběné a umělé „delikatesy“ jsou důstojnou náhražkou pravého jídla. A tak opravdu můžeme říci, že moderní svět trpí skrytou povýživou, ačkoli je jídla dostatek. Z knížky „Proč Číňané nepočítají kalorie“ ještě cituji (ze str. 157) tento text: „ Při výrobě extrudovaných snídaňových cereálií se obilky semelou a promění ve hmotu, která se spolu s horkou párou pod vysokým tlakem prožene extrudérem, z něhož vychází po dávkách různě tvarovanými úzkými tryskami do prostoru s atmosférickým tlakem, kde dochází k její expanzi a vzniku typické houbovité struktury. Extrudováním se ničí většina živin v obilkách. Přesto úhledně zabalené a průmyslově zpracované potraviny, a to i ty s nízkým obsahem základních živin, představují pro řadu lidí jistotu, jíž se odmítají vzdát. Výrobci využívají toho, že jsme odtrženi od primárních zdrojů naší stravy a podstrkují nám tabulky s kalorickými hodnotami potravin a nutriční údaje, které mají odvést pozornost. Nízkotučná verze našeho oblíbeného taveného sýra možná obsahuje méně kalorií, ale označení takového výrobku za zdravý je přinejmenším nevhodné.“

A protože Lorraine Clissoldová shrnuje problematiku výživy „moderního“ světa dokonale a lépe bych to já sama neshrnula, tak ještě ze stran 157 a 158 cituji následovné: „ Výrobci jdou samozřejmě s dobou a vymýšlejí další způsoby, jak zajistit, aby jejich předem zpracované produkty byly ještě „zdravější“. V posledních letech se začal klást důraz nejen na poměr denního příjmu bílkovin, sacharidů a tuků, ale také na úlohu základních mastných kyselin, antioxidantů a zatím plně nedoceněných stopových prvků. Na pestrobarevných obalech a lesklých sáčcích, kde se kdysi uváděl především obsah bílkovin, vápníků a vitamínů, dnes najdeme výčet a údaje o nutriční hodnotě všech možných složek stravy včetně jejich doporučené denní dávky. To vše má odvést pozornost konzumentů od skutečnosti, že tyto „nově objevené“ zdraví prospěšné látky jsou obsaženy ve své původní podobě ve veškerých čerstvých surovinách – což už několik tisíciletí potvrzuje čínský princip čchi, cyklus pěti prvků a pěti chutí.

Pokud se spolehneme na to, že nám příroda obstará výživu, již náš organismus potřebuje, a naučíme se jednoduché a někdy na první pohled nepříliš lákavá potraviny přeměnit v chutné pokrmy, budeme zdravější.“

Čerstvé potraviny a jídlo "s dobrým čchi"

Takže se zkuste zapřemýšlet, kolik procent jídla z Vašeho jídelníčku, je uvařeno a připraveno z čerstvých nebo přirozeně konzervovaných (například sušených) potravin a kolik procent tvoří „umělohmotné“ výrobky, polotovary a různé dortíky a sladkosti. Pokud to uděláte a zjistíte, že procento „neživých“ jídel je vysoké, tak můžete udělat pár jednoduchých kroků pro zlepšení. Namísto kupovaných croissantů plných ztužených tuků si udělejte vlastní buchtu nebo dezert, namísto margarinu si dejte trochu másla, namísto snídaňových cereálií si udělejte ovesnou nebo jáhelnou kaši. Když půjdete někam do města, zkuste se stavit do restaurace nebo polévkárny na polévku a ne do fast foodu a zkuste si kupovat více základních surovin, ze kterých si doma uvaříte dobré a chutné jídlo plné čchi ;-)

Verča